Dnes je krásný den! Narodila se Valinka!! Rodičovství?

Dnes je krásný den! Narodila se Valinka!! Rodičovství?

Vlastně každý den je krásný, ale ten dnešní je krásně výjimečný, protože moje skvělá kamarádka Janička dnes přivedla na svět svoje první dítě dceru Valerii a tímto se přidala do skupiny rodič. Což je podle mě jedno z nejhorších povolání, které existuje:)

Všimněte si jak vás lidé kolem osluvují různými tituly. Jste jedna osoba, ale pro někoho jste přítel, kolega, bratr, sestra, vedoucí, šéf nebo naopak zaměstnanec, kamarád, student a to nejlepší na závěr matka nebo otec prostě rodič! Všechno jste vy v jedné osobě. Hrajete tolik rolí a jste tolikrát titulováni úplně jinak. Jedna osoba a pro každého úplně něco jiného.

Ale pak v životě nastane ten zlom, kdy se pro někoho stanete matka nebo otec. To nejdůležitější poslání proč jsme tady na tento svět asi přišli. A musíte se změnit. Vlastně nemusíte ono to přijde samo.

Já, ale nechci aby se Janča změnila:-D Chtěla bych ji pořád stejnou, ale vím, že už nikdy stejná nebude. Už bude zodpovědná ( ne že by předtím nebyla), ale bude zodpovědná jinak:) Její priority se změní bude váhat nad tím zda koupit kabátek první sobě nebo Valince, dá vždycky první najíst své dceři než sobě, když bude chtít jít ven se bavit se svými kamarádkami jako dřív bez své dcery bude se bát, jestli se o ni tatínek dokáže na ty dvě hodiny postarat sám, a bude mu posílat co 20 minut smsku jak to zvládá:) Svoji profilovou fotku na facebooku změní za první úsměv své dcery a alba, které pojmenovávala na akce a párty vymění za první narozeniny své dcery, za první krůčky, tety na návštěvě. atd. Tímto nechci vůbec říct, že je to špatné ba naopak!! Změna je přeci život a tahle změna je krásná. Najednou nemilujete jen sebe milujete sebe ba dokonce více, ale skrz své dítě.

Já nejsem matka a děti nemám, takže tento článek píšu z pohledu svobodného a nezávislého člověka, který neví jaké to je mít své vlastní dítě a zodpovědnost za něj, ale díky své nemoci jsem si uvědomila jak rodiče straně trpí skrz své děti. Jsem jen dcera a toto je můj pohled na mateřství, rodičovství a pohled na mé vlastní rodiče.

Kolem mě teď vypukl babyboom, všechny kamarádky buď děti mají, jsou těhotné, porodili nebo se těhotnými chtějí stát:) Veškeré konverzace se směřují k tématu děti. Už to není téma na jakou střední nebo vysokou školu půjdeme, jakou autoškolu si vybereme a to nám tyto výběry přišli obrovsky zodpovědné. A to už nám v té době všichni okolo říkali vyber si zodpovědně, kterou školu budeš studovat a co z tebe bude!! Cítili jsme tlak a báli jsme se si vybrat, zda uděláme dobře a zda naše rozhodnutí budou správná. Tyto rozhodnutí však byla směšná, oproti rozhodnutím, keré nás mají teprve čekat.

Teď se však rozhodujeme MY stát se rodiči, převzít to rozhodnutí, že my budeme našim dětem kázat jakou školu si vybrat.

Jaktože ten život tak rychle ubíhá? Nestila jsem si ani uvědomit, kdy se toto období překlenulo na tyto starosti.

Do té doby než jsem onemocněla jsem své rodiče brala jako automatickou součást svého života. Prostě tady jsou, vídáme se, máme se rádi. Jsou to normální lidé, kteří mají své zájmy a koníčky své kamarády. Občas prudí a jsou nepříjemní a pořád něco nakazují a dávají tresty a udělej tamto, obleč si toto! Pak se vám, ale stane to co mě a najednou je vidíte jinak. Už chápete, proč mají ten strach. Vždycky jsem se na ně zlobila, když mi říkali obleč se teple nachladíš se, a když půjdeš přes cestu podívej se ať tě něco nepřejede – oni prostě mají jen panickou hrůzu, aby se vám něco nestalo, aby o svou velkou lásku, kterou mají nepřišli. A když najednou stojí před situací, že o své dítě můžou přijít je to zkouška jejich lásky. I lásky, kterou mají k sobě samému. Někoho porodíte a tímto krokem se automaticky vzdáváte svého života na úkor života jiného, který je na vás odkázán a který vás potřebuje. A tak žijete svůj život jinak!

Pokud jste rodič musíte být asi opravdu silní lidé, možná spíš, že ten život vás silným s těmi dětmi udělá, přetvoří vás a změní.

Prožila jsem opravdu hodně bolesti, ale myslím si, že moji rodiče té bolesti prožili víc než já. Jim patří to uznání a ne mě. Jim za to, že se na to všechno museli dívat na to utrpení a museli to prožívat, oni si to nevybrali abych tatkto onemocněla, ale museli být toho součástí, protože jsou rodiči. Tato zkouška nebyla jen moje byla hlavně jejich.

A já přeji Janičce a všem maminkám, tatínkům, aby jejich děti byly zdravé. A přeji jejich dětem, aby měli silné rodiče, kteří zvládnou problémy jejich dětí jako ti mí rodiče.

Važte si svých rodičů, vy jste si svoje rodiče vybrali. Už když jste přišli na tenhle svět, jste si z nebe své rodiče vybírali. Vybrali jste si místo, kde se chcete narodit, vybrali jste si město, jazyk kterým mluvíte. Měli jste dostat tyto rodiče, aby vás něco naučili. Pokud vám něco na vašich rodičích vadí a máte s nimi špatné vztahy zkuste se zaměřit na to, zda vám tímto něchtějí něco říct o vás. Jestli náhodou neprožíváte situace, které vás chtěji posílit abyste našli sami sebe skrz tyto situace a tyto vztahy. Přestaňte s nimi bojovat a začněte si jich vážit. Odpusťte jim, ať vám udělali cokoliv a podívejte se na ně jinýma očima. Proč zrovna vy máte takové rodiče jaké máte?

Já mám úžasné rodiče a každý večer co ulehám do postele jsem vděčná, že je mám a jsem vděčná za svůj domov, který mám. Zkuste si večer než půjdete spát říct, za co jste opravdu v životě vděční! Možná budete sami překvapeni:)

Anička