Založení mého blogu - můj příběh ve zkratce
Zná to určitě většina z nás. Každodenní stresy v práci a ve škole, s penězi, ve vztahu. Já to měla vše najednou. V noci jsem špatně spala, do práce chodila s hrůzou s přítelem se neustále hádala a svalovala všechnu vinu na něj, že on je ten špatný, že on může za vše špatné v mém životě. Nikdy jsem neviděla chybu v sobě, vždy jen v okolí v rodičích, že svět je zlý a proč zrovna já? Všichni okolo mne se mají skvěle a za co zrovna MĚ Bůh trestá?
A pak se to stalo.
Jednoho dne jsem se vydala do práce a najednou jsem začala špatně slyšet. Zalehlo mi ucho a nevěděla jsem co se děje, nasedla jsem do auta a odvezla se směr nemocnice. Po všech možných vyšetřeních mi následující den sdělil doktor můj ortel. Nádor na mozku! Nevěřila jsem svým uším, je mi 24 let jak můžu mít nádor na mozku? Nikdy v minulosti se mi neprojevovaly žádné symptomy, to že mě občas pobolívala hlava jsem dávala za vinu přepracovanosti, stresu a špatnému spánku.
Seděla jsem v ordinaci lékaře a v hlavě se mi honilo milion myšlenek, jak to řeknu rodině? Přežiju to? A pokud ano budu mít následky? A co moje vlasy?? Nejdůležitější otázka v tu chvíli byly moje vlasy, jestli budu dohola co budu dělat, jak se na mě okolí bude dívat? :-D
Člověk si nedokáže vůbec představit jaký je to pocit, dokud se mu to nestane. Jsem mladá mám přeci život před sebou. Najednou se všechny moje problémy zdály být absolutně k smíchu. Stres v práci? Nedopsaná diplomka? Peníze? Hádky ve vztahu vždyť to jsou naprosté hlouposti. V minutě jsem změnila myšlení chci tyhle problémy zpátky, nechci řešit smrt!:)
Doktoři se museli na moji operaci připravit a měla jsem 14 dní, kdy jsem se z nemocnice mohla vrátit domů a připravit se i já na tento zákrok a to hlavně psychicky. Doktor mi řekl, že jediné co já v tuto chvíli můžu dělat je být pozitivní. 50% úspěchu této operace je v psychice člověka. A tak jsem se vrátila domů plná úplně nových pocitů. A netušila jsem co budu 14 dní dělat a hlavně s pocitem, že to může být mých posledních 14 dní. Moje rodina na tom byla kupodivu podstatně hůř než já, mým úkolem teď bylo držet moji rodinu a držet sebe.
A tak jsem začala jinak, měla jsem na to 14 dní. Moje známá mi přinesla už do nemocnice knihu Miluj svůj život a Zázraky moderních dnů od Louise Hay. Obě dvě knihy jsem zvládla přečíst během dvou dnů. Následně na to jsem si našla její film na youtube a vše o ní. Byla jsem tím tak nadšená! Můj život se úplně změnil. Začala jsem postupovat přešně podle jejích kroků začala jsem afirmovat, začala jsem provádět práci se zrcadlem a zapojila do toho celou moji rodinu i přítele. Odpouštěla jsem lidem kolem sebe a odpouštěla jsem sobě za všechny mé přesvědčení, které jsem si celý život vsugerovávala do hlavy za všechny mé chyby,. Afirmace jako „jsem zdravá“ jsem denně vyslovovala a psala na papír i 100x. Po týdnu jsem byla jiný člověk. Byla jsem vyrovnaná, přešla mne bolest hlavy, únava, neustále jsem se smála, neměla jsem žádný strach z operace a ani ze smrti.
Prožila jsem nejkrásnější týden v mém životě! Ten pocit, ten pravý pocit, kdy si člověk uvědomí, že jeho vlastní život leží v jeho rukách. Ta PŘÍTOMNOST. Kdy si užíváte každou minutu svého života. Kdy si vážíte své postele, svého domova. Kdy se podíváte do očí své maminky a tatínka při snídani a víte, že je milujete víc než jste kdy v životě mysleli. Bezpodmínečně teď a tady bez jakýchkoliv KDYBY A ALE. Když se podíváte z okna a svítí slunce a slyšíte štěkat psa, kdy jindy Vám štěkot přijde protivný a najednou si všimnete, že se usmíváte, protože jste rádi, že slyšíte zvuky, které patří k tomuto světu. To je pravý život. Najednou problémy s prací a penězmi a hádky, jako by vůbec váš život nebyl. Jako kdyby jste se dívali na špatný film jak jste tak mohli žít?
Operace trvala 6 hodin, rekonvalescence 4 měsíce učila jsem se znovu chodit a starat se o sebe. Hlavu mi vyholili jenom půlku, takže jizva se dala krásně zakrýt. A vypadala jsem jako normální dívka. Při operaci jsem používala afirmace „každý kdo se mne dotkne je můj anděl“. Neměla jsem vůbec strach, teď už jsem věděla, že jsem ve správný čas na správném místě a ve správných rukou.
Když jsem mohla zase číst asi po dvou měsících měla jsem nový život a nový začátek. Věděla jsem, že musím žít jinak. Je to už rok a půl co jsem po operaci. Přečetla jsem asi přes 100 knížek týkající se duchovna, zdraví, andělů. Od Eckharta Tolleho, Lornu Byrne až po neměckého Piera Frankcha. Všechny jsou úžastné, každá mi dává novou energii. Ale v podstatě každá má stejný smysl. Miluj sama sebe! Odpouštěj si! Užívej si přítomnost! Neřeš minulsot a nepočítej s budoucností. Je to jen tvůj život, žij ho tak abys byl šťastný v každém okamžiku a aby se lidé v tvé přítomnosti usmívali.
Odešla jsem ze své práce a otevřela si svůj vlastní obchod, dělám práci kterou miluji a mám kolem sebe jen milující lidi. Hodně mých „přátel“mne opustila, zato jsem zjistila, kdo mí skuteční přátelé opravdu jsou.
Mám před sebou ještě dlouhou cestu, a spoustu pádů a zvratů a změn, ale už teď vím, že život je takový jaká je tvá mysl. Co nosíš ve své mysli, utváří tvůj život. Měj ve své mysli jen hezké věci a jen hezké věci se ti budou dít. Sama vím, jak se to lehce říká a těžko koná, ale učený z nebe nespadl. Tak čtěte, čtěte a čtěte a pracujte na sobě. Dokud jste zdraví udělejte to pro sebe ať pak není pozdě:)
Hodně štěstí
Anička:)