Tak jde čas...

Na nějakou chvíli jsem se od psaní stáhla, přišlo mi, že nemám najednou co říct. V minulých článcích jsem vždy řešila nějaké téma, které se mne velice dotýkalo a chtěla jsem jej předat světu a upozornit na některé vlastnosti lidí a dění ve společnosti. Ale od prosince do teď do 8. května jsem prostě jen žila, čerpala a zažívala nové informace a hlavně byla jsem „šťastná a spokojená“. Nepotřebovala jsem na nic upozorňovat, nic mi nevadilo, vše co přicházelo jsem prostě brala tak, že je vše, jak má být. A v každé situaci i té méně pozitivní a že jich bylo..... jsem byla „šťastná“. Učila jsem se nalézt toto štěstí velice dlouho a stálo mne to spoustu úsilí, ale našla jsem ho, tak jako můžete každý z vás.

A dnes jsem vstala, do krásného slunečného rána a říkala jsem si, že nic nemůže být lépe než je teď.

Víte, i když jsem nějaký čas nenapsala žádný článek, nelenila jsem a pořád jsem se vzdělávala. Byla jsem na festivalu harmonie duše, různých přednáškách a přečetla další tři knihy o duchovním životě..(jedna z nich velice pěkná, kterou můžu doporučit Dalajlámova kočka), pořád jsem čerpala nějaké informace z venku. A řeknu vám na co jsem přišla!

Z duchovního rozvoje člověka se stal business! Nenaleťte mu. Nemusíte chodit na měsíc do tmy zavírat se, abyste poznali své strachy ani nemusíte na dlouhé poutní výlety do ciziny, jezdit zachraňovat matku zemi do jižní Ameriky, abyste našli klid a mír, chodit na přednášky, které stojí tisíce korun, vzdávat se nějakého druhu jídla, které máte rádi NEMUSÍTE to dělat, abyste byli šťastní!

Já jsem šťastná, opravdu šťastná tady a teď a jediná má investice do tohoto štěstí byl čas sám se sebou a odvaha podívat se sama do sebe.

Chtěla bych tímto článkem upozornit a říct vám všem, kteří toto budete číst jednu věc. Začněte se velice rychle milovat, čím dřív to zkusíte, tím rychleji budete šťastní a hlavně naučte se milovat svou vlastní rodinu. Svoje rodiče, prarodiče a sourozence, ať vám udělali cokoliv a ať máte jakékoliv křivdy vyřešte je. Odpusťte jim a udělejte maximum proto, abyste napravili váš vztah, ať je jakýkoliv. Pokud se vám toto nepodaří nebudete nikdy v životě šťastní. Nepotřebujete se naučit v životě vůbec nic jiného. Potřebujete se naučit jen to, jak se mít rád a jak být šťastný. Vše ostatní přijde samo.

Moji sestru včera odvezli do nemocnice, když mi to volala policie, abych si vyzvedla její auto a jela za ní na oddělení, odložila jsem veškerou práci, kterou jsem dělala a nemyslela na nic jiného jen ať jsem u ní co nejrychleji. Po 4 hodinách sezení vedle kolabující sestry v nemocnici jsme si tiskli ruku a čekali co se bude dít. Tohle je situace, která vám ukáže, že jakákoliv práce a jakékoliv množství peněz a absolutních životních zbytečností, které nám média a společnost předhazuje, že je musíme mít a vykoupit veškeré naše vztahy a lásku, za to opravdu nestojí. V 8 večer jsme se v nemocnici už sešli všichni... moji rodiče i sestry přítel a já se dívala na jejich obličeje a na tu místnost, kde jsem přesně tři roky seděla já a neměla jsem vůbec špatný pocit ani strach. V tom momentě jsem cítila obrovskou úlevu a říkala si, jakou jsem ušla dlouhou cestu já i moje rodina.

Jsme silní, všichni jsme silní. A jsme tady vždy a v jakékoliv situaci pro toho druhého. Každý odloží veškerou svou práci a jede podpořit toho druhého. Neumím si ani představit, že bych tam musela sedět sama nebo moje sestra a čekat bez podpory a bez toho, abych mohla někoho chytit za ruku a na někoho se usmát a ponadávat si, jak to dlouho trvá:)

Toto jsou momenty a toto je to moje štěstí. Uvědomit si to. Být za to vděčný. To je štěstí.

A tak když jsem ráno vstala a i přesto, že je moje sestra přes noc v nemocnici, jsem se vzbudila spokojená a vím, že všechno zvládnu, že to celá rodina zase všechno zvládneme. Zvládneme spolu!

Ať je vaše ego jakkoliv velké, nedovolte mu, aby zničilo toto rodinné pouto. Mě ho málem zničilo, poslalo mě až na samé dno, ale já jsem se odrazila a bojovala, abych dnes mohla napsat takovýto článek a abych mohla moji rodinu opěvovat do nebes.

Svůj život si tvoříme sami, svými myšlenkami, svými činy. Tvoříme si jej tím, s jakými lidmi trávíme svůj volný čas, od jakých lidí se učíme, od jakých lidí přijímáme rady a jak se pak jimi řídíme. Neberme si osobně co lidé říkají a netrapme se tím. Žijeme sami pro sebe a pro své štěstí. Rozmyslete se do koho investujete své peníze, pokud budete chtít na své duchovní cestě podpořit. Věřte své intuici, nevěřte tomu kdo má nejvíce liků na facebookové stránce nebo nejvíc referencí, ani ty nemusí být pravdivé. Věřte sami sobě. Vy sami víte, co je pro vás nejlepší

Buďte hlavně zdraví!!

Anička

Blog o blogu – malá inspirace pro všechny skvělé ženy:)

Tak jako každá žena, trávím spoustu času na internetu obhlížením jiných žen, sbírání inspirací v módě, jídle, dietách, věcech týkající se zdraví, článcích o lásce a vztazích a jak všechno dělat v životě nejlépe to jde:)

Díky facebooku, který nám dnes poskytuje skvělý nástroj být všemu blízko, jsem fanouškem spousty stránek a různých skupin zabývajících se pozitivním myšlením a různými duchovními směry, ale v poslední době mi to přijde, že je to všechno na jedno brdo. Všude samé obrázky s citáty a s různými motivačními větami, které v podstatě mají člověka nakopnout, ale nějak vás v životě neposunou dál. Pořád se omýlá dokola, kdo co kdysi řekl a jak to nejlépe udělal, ale co si budeme namlouvat dodržovat to v životě je dnes docela těžké. Např. Citát „ Usmívej se dnes – plač zítra ( toto si opakuj každý den)“ - nad tímto citátem se vždycky pousměji..kéž by to tak šlo dodržovat a řídit se tím:-D:-D ale co si budeme povídat, kdo se tímto řídí, když se mu v životě opravdu něco špatného děje?, že:) Ono někdy se pořádně vyplakat, zmlátit polštář a pořádně hystericky křičet je lepší než chodit s umělým úsměvem na tváři:)

Chyběla mi jakási autentičnost, nějaká opravdová, skutečná inspirace..A tak jak vám do života občas přijdou lidé a události, které přesně v ten daný okamžik hledáte a potřebujete i já jsem narazila úplnou náhodou na jeden úžasný blog. Možná to teď bude znít jako reklama, ale opravdu není!! S touto paní opravdu nejsem nijak ve spojení a vůbec se neznáme. Tento blog se jmenuje Svět podle Lu..a můžu vám říct, že jsem byla překvapená, že někdo takový existuje! KONEČNĚ! A díky ní, jsem si zase na chvíli připomněla, jak my ženy jsme opravdu silné a skvělé osůbky. Během dvou dní jsem byla schopná přečíst všechny její články a shlédnout její videa na youtube a opravdu jsem měla po celé dva dny úsměv na tváři. Není to takový ten klasický blog vyznávající styl alá Louise Hay, která vám řekne, že když budete myslet pozitivně bude ve vašem životě všechno perfektní, je to obyčejná ženská, která žije mezi námi a říká věci na rovinu tak jak jsou bez obalu.

V životě si někteří projdeme opravdu špatnými věcmi – já s nádorem na mozku, Lu s tím, že přišla o dítě a věřím, že spousta, spousta žen možná něčím podobným jako my. Všechny tyto situace nás, ale dělají silnějšími a lepšími lidmi. Lidmi, kteří si života váží a už se na něj dívají jinak. Každý si hold neseme nějaké těžké břímě, ale život je o tom se znovu postavit na nohy. Zvednout se a udělat něco pro sebe a své okolí, sebrat všechnu sílu, neupadat do depresí a zkusit zvolit jiný směr. A hlavně jít za svým cílem, a za tím co nás skutečně baví a v čem jsme tak dobré. Díky ní jsem si zase připomněla jak je dobré být sama se sebou spokojená, mít se ráda, že stojí za to bojovat ať jsme v jakékoliv životní situaci. Je skvělé vidět, že ženy, které jsou kolem nás jsou takto silné a přesto zvenku působí tak křehce. Takže tímto jí děkuji a určitě se na ni podívejte:) Takovou dávku inspirace bychom měli dostávat častěji. www.svetpodlelu.cz

Držím nám všem palce, ne ať je život lehčí, ale ať jsme my silnější a bravurně ho zvládneme a jsme inspirací nejen pro sebe, ale i pro ostatní ženy kolem nás. Učme se od sebe.

Anička

Jedna fotka z mé dokonalé dovolené:)

Více zde: https://milujsebe.webnode.cz/news/blog-o-blogu-mala-inspirace-pro-vsechny-skvele-zeny-/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: https://www.webnode.cz

Moderní svět na dobu určitou

Když jsem zjistila, že mám nádor na mozku samozřejmě padaly otázky, odkud se takový nádor bere. Z čeho se může takový nádor vytvořit. Je možné, že jsem si jej vytvořila sama podle svého myšlení, jak píše Louis Hay ve své knize, ovšem moje okolí se spíš zaměřilo na vnější elementy, které vám můžou k takovému nádoru pomoct. Okolí mi začaly posílat studie o tom, jak záření z mobilních telefonů může ovlivňovat váš mozek. Dokonce jeden Ital mimochodem měl úplně stejný nádor jako já, zažaloval jednoho výrobce mobilních telefonů za způsobení svého nezhoubného nádoru – samozřejmě v dnešní době neuspěl, velký koncern má vždycky větší moc! Po těchto článcích, jsem si najednou začala všímat jak opravdu žijeme v moderní a uspěchané době.

Kolik trávíte času se svým mobilním telefonem, kolik času provoláte a teď ruku na srdce, kolik lidí z vás si řeklo, když jste dlouho volali, že váš telefon úplně pálí a pálí vás z toho ucho, kolik z vás používá bluetooth nebo sluchátka do ucha při volání? Zamyslete se, co to musí dělat s vaším mozkem? Samé záření, kolem nás jsou samé vlny. Vlny, které má váš mobilní telefon - wifi, odněkud se musí brát vlna z mobilního telefonu přímo do sluchátek a pak do vašeho mozku? A kolik lidí spí doma se zapnutým wifi a s mobilním telefonem pod polštářem? To záření máme 24 hodin kolem sebe. Musíme být přeci pořád dostupní, ne?

Stěžujeme si, že nemůžeme spát, že nás ze spánku stále něco vyrušuje, zdají se nám špatné sny a máme deprese a stresy. Proč v minulosti takové stresy neměli?

V minulosti neměli moderní techniku, šílenou elektronickou hudbu, wifi signály, facebooky, počítače, přehrávače, vypalovačky, stereo, domácí kina, domácí minikina, gps, navigace, internet, digitální váhy a všechny tyto vymoženosti. Měli přírodu, práci na poli, děti, knihy, komunikovali přes papír a tužku a poštovní holuby, měli lásku, rodinu, neustále se nekontrolovali a nevážili. Ženeme se čím dál rychleji k větším vymoženostem a lepší technice, chceme si náš život usnadnit, ale není to chyba? Kolik z vás je opravdu šťastných? Zeptejte se svých prarodičů jestli byli během svého života šťastní a jestli by chtěli žít v dnešní době. Myslím, že odpověď znáte:)

Strašně jsme se snažili mít jako děti svůj první telefon. Jako dnes si pamatuji, když jsem svůj první mobilní telefon dostala na půl se sestrou a jakou jsme z něho měly radost. Teď jsme ochotni za něj dát desetitisíce korun zadlužit se a vzít si půjčku, abychom měli ten nejlepší a nejrychlejší. Ale jak vypadá můj dnešní vztah s mou sestrou? V té době jsme byli na pískovišti a mohly jsme poslat jednu textovou zprávu za MĚSÍC!! Neměly jsme na kredit a tak jsme se těšily a přesně vybíraly komu tu textovku pošleme, samozřejmě to musel být jeden z našich dětských mužů, kteří už taky měli tuto vymoženost:-D Ale jak vypadá můj dnešní vztah se sestrou? Promluvíme spolu za den asi dvě věty a napíšeme si přes sto zpráv!! Je toto ještě mezilidský vztah? Není to spíš vztah mezi mým a sestřiným telefonem? Všude se dočteme jak mobilní telefon a facebook ničí nejen naše partnerské vztahy. Díky této vymoženosti jsme schopni sesbírat všechny informace, bohužel i někdy takové, které by jsme raději nechtěli vědět. Moderní technika může být a většinou i je vstup do našeho soukromí a nitra, no komu se ještě nestalo, že mu někdo vlezl do mobilního telefonu nebo nějakého soukromého chatu..ale vlastně pozor dneska už se to zase mění:) máme přece nové bezpečnostní kódy do mobilů, tzn. Že už se zase jen tak někde nedostaneme, když chceme někoho šmírovat:) Ovšem tady zase padá otázka má náš partner před námi co skrývat nebo si jen střeží své soukromí?:-D

Umíte si ještě představit svůj život bez těchto moderních vymožeností? Je to nemožné, to víme všichni. Dnešní doba nám nedává moc na výběr. Máme méně volného času a více práce, méně času na sebe a své rodiny, děti a kamarády. Je to docela paradox když přece máme všechny tyto urychlováky. A nebo jenom nechceme? Chceme jít s dobou? Nechceme se měnit? Líbí se nám to raději sednout večer k facebooku než se jít projít?

Nechci nikomu radit ať si smaže facebook a vyhodí svůj mobilní telefon z okna, sama bych to neudělala, mám obě dvě věci velice ráda a bez svého iphonka bych už si svůj život ani neuměla představit. Ale zkuste si na noc vypnout wifi, nemusí v noci přece fungovat. Dejte si noční klid a v určitý čas odložte mobilní telefon do jiné místnosti a budík si nastavte na nějakém jiném přístroji..Existuje ještě vůbec budík??? Nebo ten už taky v moderní době vymizel?:-D Neprocházejte se oranžovým panáčkem po Google maps, ale pojďme se raději projít a bavme se s lidmi na ulici, v obchodě, s prodavači, číšníky, náhodnými přísedícími v autobuse nebo v restauraci. Proč byste to dělali? A proč byste to dělali na chatech a internetových seznamkách, které jsou okolo nás úplně všude. A snad každý člověk tam nějakou konverzaci s cizím člověkem začal. Dokonce i internetová seznamka má reklamu v televizi?? Ale na ulici se s nikým pobavit neumíme?

No toto...!

A když už máme ty mobilní telefony a nestíháme zajet popřát svým kamarádům k narozeninám a svátkům osobně, nepište jim na facebook, ale raději zvedněte ten telefon a zavolejte jim. Určitě je to více potěší, než když ví, že jste jim popřáli na základě upozornění sociální sítě, ale vlastně vůbec nemáte představu bez facebooku, kdy narozeniny mají:-D

Odkud se můj nádor vzal už asi bohužel nijak nezjistím. Jedině možná můžu doufat ještě v lepší moderní techniku a pak mi to nějaký kalkulátor podle mých vibrací z mozku na internetu zjistí, když zadám věk, množství jídla které pojídám, jakou mírou stresu žiju a jestli kouřím:-D Dneska už vám na internetu i zjistí vaše IQ tak proč ne odkud se bere taková nemoc??

Tak ať vás to nepotká a moderní technice ZDAR!

Krásný den plný úsměvu:)

Více zde: https://milujsebe.webnode.cz/news/moderni-svet-na-dobu-urcitou/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: https://www.webnode.cz

"Jak to, že máš pořád tak dobrou náladu?"
Tento dotaz slýchávám v poslední době docela často a lidi nechápou jak se můžu pořád smát. Reakce lidí na můj „vysmátý stav“ pak rychle nahradí jejich konstatování , že to vlastně chápou, protože mám svůj obchod a jsem vlastně bohatá a nemusím nic řešit. Takže moji milí uvedu to trochu na pravou míru.
 

Nejsem bohatá! Nikdy jsem nebyla a asi nikdy extra bohatá nebudu. Ono to „slavné podnikání“ není zase až tak slavné. Okolí si často myslí, že když člověk podniká je automaticky hned zařazen do skupiny bohatých se spoustou neomezených příjmu, volného času, vidinou splněného životního snu a naplnění (ti co podnikají, určitě znají:)) Ale opak je pravdou. Za podnikáním je spousta dřiny aspoň za tím mým. Jsou to dny nonstop práce. Dny strachu a napětí, kdy člověk musí myslet 24 hodin denně nad tím, zda je schopen zaplatit nájem, výplaty, sociální a zdravotní pojištění, zda budou do obchodu chodit zákazníci a když už do obchodu chodí, musí se naučit respektovat jejich nálady. To, že lidé neumí zdravit a používat slova "děkuji" a "prosím", je už vedlejší kapitola, a že by teda byla docela dlouhá. Stále mi hlava nebere, proč ta ubohá dvě slovíčka lidi neznají, neumí je používat – ono asi ne nadarmo se říká už dětem "použij KOUZELNÁ SLOVÍČKA" – ono se to teď už přehouplo do opačného stádia, že se asi musím naučit kouzlit JÁ, aby to lidi občas na mě použili. Přijdou do obchodu a ani nezabučí, a to nemluvě o tom, když odejdou! A pozor! To dokonce i starší generace!!! A když si něco zkouší nebo prohlíží používají slovíčka FUJ nebo ještě hůř FUJ TO JE HNUSNÉ! Takové slovíčka jim jdou z úst snadněji. Když si něco zkouší říkají o sobě jak jsou škaredí a tlustí ( i když nejsou a sluší jim to) A přesvědčit je? Tak to ani nezkoušejte, to je úplný konec, to použijí tolik argumentů, že by z toho mohli složit i maturitu. Hlava mi nebere, jak o sobě takhle můžou přemýšlet? Ale to jsem trochu odbočila. Prostě to podnikání je opravdu občas horší než být zaměstnaný. Byla jsem i zaměstnaná dokážu porovnat, abyste mne nemohli nařknout. A být zaměstnaná opravdu bylo lehčí. V mém případě tedy má nálada opravdu nesouvisí s mírou mého finančního stavu a mého podnikání.

Jediný důvod mého štěstí je, že neřeším peníze. Samozřejmě je mám ráda, ale nejsou u mne na první příčce toho, čeho bych chtěla v životě dosáhnout. Prostě nejsem materialista. Nesoudím lidi podle jejich stavu konta, ani podle oblečení či novějšího modelu auta a mobilního telefonu. A hlavně se vyhýbám sortě lidí, kteří podle těchto priorit lidi soudí, a že je to teda nakažlivé. Je to jako mor! Jakmile přijdete do takové skupiny lidí hned vás nakazí:) 
Vybrala jsem si ve svém životě jiný směr a naplnění. Vybrala jsem si kolem sebe kamarádky, které nejsou zlatokopky pozn. Zvláštní, že polovina z nich jsou nezadané a bez muže..asi to dnes není v kurzu:) a druhá polovina mají dlouhodobé vztahy, které budují potem a krví skrze všechny krize a neúspěchy. 
I přes všechny mé neúspěchy finanční, partnerské, zdravotní a jaké všechny ještě člověk má - a ten, kdo mě zná osobně ví, že jich není málo. Se prostě každé ráno probudím a jsem jen vděčná. Vděčná, za to, že tady jsem, že můžu jít do mé stresující práce a usmívat se na lidi, kteří jsou na mě protivní – ale práci MÁM. Na chleba si vždycky nějak vydělám. Dokážu si říct a vidět i druhou stranu mince. Přestat si stěžovat! Pokud něco nechci a nelíbí se mi to, tak to změním a pokud to změnit nemůžu tak to přijmu takové, jaké to je. Většinou je k tomu důvod, proč to tak je. Možná mám výhodu, že jsem snílek, a každý svůj neúspěch si dokážu ve své mysli vyfantazírovat tak, že je vlastně úspěch a že se mi vše špatné vlastně děje z nějakého důvodu. Věřím vesmíru a věřím, že pro mě chce jen to dobré. Věřím, že si zasloužím být šťastná a spokojená, a že všechny mé neúspěchy mě vedou dál k mému cíli, a tak vlastně žádné neúspěchy nemám. Všechny své neúspěchy si dokážu přeměnit v kroky vedoucí k mému štěstí. Jsem na tomhle světě v bezpečí a v mém světě je všechno v pořádku. Tyhle afirmace jsou moje mantry. Opakuji je pořád když vstanu, nervuji se, směji se, když jdu spát, když pláču a naříkám. Díky nim jsem prostě ŠŤASTNÁ! 

Buďte šťastní taky! Žádám vás – zdravte lidi kolem sebe, usmívejte se na okolí, poděkujte a poproste. Mluvte o sobě jen hezky. Když vás člověk obdaruje pochvalou, komplimentem, hezkým slovem, prostě jej jen přijměte nebojujte proti němu argumenty. Vytvořme konečně jiný národ!! Národ šťastných a usměvavých lidí ať si o nás v cizině nemusí říkat, že jsme bručouni. A nevymlouvejme se, že žijeme ve státě, kde nejsou peníze, a není moře a není práce a je špatný vzduch a špatná politika a bůh ví, co ještě. Začněme u sebe, změňme sebe a vše se postupně změní s námi.

Více zde: https://milujsebe.webnode.cz/news/kde-se-bere-ma-dobra-nalada-/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: https://www.webnode.cz

A ocenění za nejlepší pravdu získává!

Dokážete si představit, že by se volilo vedle ocenění za mír, biologii, herecký výkon, nejlepšího zpěváka, režiséra i ocenění za NEJLEPŠÍ PRAVDU?

Škoda, protože kandidátů by bylo docela dost a věřím, že výsledky by byly docela těsné! Proč matka Tereza, Nelson Mandela dostali Nobelovu cenu za MÍR a ne raději za pravdu? Když přesně oni tu pravdu šíří a když čtete jejich citáty, výroky a moudrá slova určitě si říkáte - wow oni mají ve všem pravdu.

A co vlastně ta pravda je?

Pravdu má ze začátku vždycky jen maminka a tatínek, babička a dědeček, pak má pravdu pan učitel, vychovatel, pan doktor, pak má pravdu náš partner, z toho se stane bývalý partner, takže další pravda přechází na současného partnera, sžíváme se s jeho pravdou, novými pravdami o kterých jsme ani netušili, ale přijímáme je za své a pak máme děti a zde přechází naše naučené pravdy na děti a koloběh se otáčí a STOP!

Tady patří stopka...je některá ta pravda, když se nad tím zamyslíme vůbec naše vnitřní pravda?

Ano, určitě i je! Je tady i pravda vycházející z našich zkušeností a poznatků, které jsme zažily. Ale nemáme bohužel tak dlouhý život, aby jsme zvládli na vlastní kůži prožít všechny situace, abychom mohli o určitých situacích a věcech říct, že jsou pravda a tak přebíráme pravdu jiných lidí okolo nás se kterými sympatizujeme, občas to jsou trošku horší zdroje jako televize, politici, různé organizace, slavní umělci za své pravdy, ale je to vůbec správné? Jak můžeme šířit něco, o čem doopravdy nevíme a nezkusili jsme si to na vlastní pěst, že je to skutečně tak? A ještě horší to je, když za to ještě bojujeme a o těchto pravdách přesvědčujeme okolí. Jenže, co je správné pro nás, nemusí být správné pro ostatní. Každý z nás je individuální bytost. To je přece na světě to nejkrásnější, nikdo není v ničem stejný, každý člověk má úplně odlišný otisk prstu, sítnici v oku, jiný hlas i vizáž a to jsou věci, které vidíme a teď si uvědomte jak je každý člověk odlišný uvnitř.

Individualita je to, za čím by jsme si měli stát – ne podoba. Nechtějme být jako někdo jiný hledat si vzory mezi modelkami, sportovci, herci, nejlepšími kamarády či sourozenci. To nám nepřinese lepší, šťastnější ani lehčí život.

A kolik takových pravd vlastně v sobě máme ukrytých?

- nechoďte do lesa bude tam vlk – odkdy? Kolik z vás potkalo v lese vlka?

- nejez čokoládu budeš tlustý – a kolik lidí pojídá čokoládu a tlustí nejsou

- obleč se teple nebo budeš nemocný – a kolikrát jste podcenili svůj šatník a neonemocněli jste?

- nebo moje nejoblíbenější a nejabsurdnější pravdy ve vztazích kdy muži tvrdí:

- všechny ženy jsou mrchy

- všechny ženy jsou zlatokopky

- kdybys mě neměla nikdo jiný by s tebou nevydržel:-D

LEŽ! Jedna lež za lží, přitom to jsou pro někoho tak zabudované pravdy, kterým věří že je velice těžko přemění v něco jiného.

Chcete být obětí těchto pravd? Já už tedy ne, k tomu jak nebýt obětí je důležité si uvědomit pár věcí, a těmi věcmi jsou:

1) věřit si v každé situaci a za všech okolností , důvěřovat svému instinktu a nepodléhat nátlaku okolí

2) uznat že každý člověk je omylný, že i rodiče jsou jenom lidi a ne vždy musí mít pravdu a my je musíme následovat, i oni ji převzali od někoho jiného

3) začít se zaměřit na svoje ego a zkusit se ho pomalu zbavit – najít a rozpoznat, kdo skutečně jsme, co nás skutečně naplňuje, kdo bych byl(a) bez mých partnerů, přátel a lidí, kteří nás jistým způsobem ovlivňují ať chceme nebo nechceme

Prostě a jednoduše chce to vypnout sociální sítě a televize a místo toho jít ven a poznat sám sebe

4) nepředsouvat svoji pravdu jiným lidem a nestarat se a neovlivňovat životy jiných lidí, protože stejně si na všechno musí člověk přijít sám ať chce nebo nechce.

Mějme svoje pravdy, tvoří to naší osobnost, ale občas si zkusme šlápnout na jazyk a lidem okolo nás spíš nabídnout lásku, vlídný úsměv nebo pohlazení než předsouvat naše pravdy.

Takže na závěr, kdo by byl vítěz Nobelovy ceny za pravdu? Můžeme si pogratulovat, protože vítězem by byl každý z nás, pro svou jedinečnost a krásnou individualitu. 

Detoxikace, dieta a pozitivní myšlení!

Jde se vůbec detoxikovat a držet dietu v dnešní době? Není všechno jen velká propagace a vymývání našich médii? Je neuvěřitelné, kolik shlédneme za den různých podnětů týkající se diety, zdravého životního stylu, hubnutí, prášků na podporu hubnutí, detoxikace. Kolik máme různých diet na výběr? Paelo dieta, raw strava, makrobiotická strava, strava podle krevních skupin!! Kdo se v tom má vyznat? A hlavně na všechny tyhle diety, které nám konzumní společnost nabízí potřebujeme hodně peněz a času, které my u nás málokdy máme. Ono je hezké, že v Americe nějaký pan Keton vymyslel účinnou a skvělou dietu a drží ji všechny slavné celebrity, že si to můžeme dovolit i my tady v České republice. Ale kde tady na každém kroku koupíte mořské řasy a zkoušeli jste běžně sehnat třeba chia semínka? Nebo mít čas si pomlít mouku z mandlí, protože zrovna držíte Paelo stravu? Pro většinu normálně pracujících žen absolutně nemožné. A tak se ubíráme tou nejjednodušší a nejrychlejší cestou, cestou kterou nám vštěpuje reklama, kupte si prášky na hubnutí a za týden zhubnete 5 kilo. Jaká hloupost!

Co si budeme dámy povídat, trávíme přemýšlením jak docílit toho, abychom vypadaly jako všechny ty dokonalé modelky v televizi, spoustu času. Po vánocích jsem pár kil oproti mé standardní váze přibrala. Vzhledem k tomu, že vlastním svůj obchod se sportovním oblečením jsem neměla čas pravidelně cvičit ani jíst a byla stále ve stresu. Tak jak to v obchodě bývá vánoce jsou pro nás obchodníky to nejnáročnější období a pro mě hlavně náročné i psychicky.

Když jsem po vánocích prozřela a podívala se na sebe, ani jsem se nestačila divit kolik jsem toho nabrala a za tak krátkou dobu. A tak přišla panika a fáze, co nejrychleji mé kila shodit a to nejlépe bez práce, úsilí a cvičení.

Samozřejmě jako průměrná česká žena jsem naletěla na všechny tyhle reklamní propagace a zkoušela vše co se dalo, aby kila šla rychle dolů. Vzhledem k tomu, že jsem v oboru sportovní výživy pracovala, věděla jsem, že spalovače vůbec nepomáhají! A ještě pokud necvičíte a myslíte si, že tím, že budete do sebe ládovat litry L-carnitinu, garcinii cambogii, zeleného čaje, obezinu - chromu zhubnete! Za mé 3leté působení v obchodě se sportovní výživou jsem vyzkoušela všechny možné spalovače. Vzorečky nám dodávali zdarma tak proč to nezkusit že?:)), ale místo zhubnutí a krásné vysněné postavy jsem zažila občas opravdu hrozné stavy! Od apatie po rychlé nastřelení a dostatek energie způsobené taurinem, pěny u pusy až po třídenní nechutenství a zvracení. Tudíž verdikt prášků byl zamítnut okamžitě. Dámy, tímto vám chci říct neberte spalovače, neberte prosím vůbec nic! Neládujte se těmito chemikáliemi a nepřistupujte na jejich hru.

Věděla jsem tedy, že musím zvolit jinou cestu. Má cesta vedla tedy k detoxikaci. S přicházejícím jarem se samozřejmě i na internetu rojily skvělé články o tom, jak detoxikace prospívá organismu, jak vás velice rychle připraví o přebytečné kilogramy, zbavíte své tělo všech toxinů, vaše mysl bude čistá a budete plná energie, což je krásný bonus k vysněné štíhlé postavě. Články i diskuze uváděly za 10 dní 5-10 kilo a drží to i Simona Krainová:), která tento detox propagovala.

Detoxikace mi tedy připadala jako skvělá volba a hlavně nová zkušenost poznat své tělo. Našla jsem si tedy detoxikaci pomocí kůry Neera, ( to že tuto detoxikaci drží i paní Krainová jsem zjistila až po sléze) nakoupila si tedy veškerý potřebný materiál a pustila se do toho.

DETOXIKACE NEERA průběh a moje zkušenost!

Detoxikace trvá 10 dní. Po tuto dobu pijete pouze nápoj Neera, který stojí v přepočtu 900 Kč na 7 dní + asi 15 kilo citrónu, kaymanský pepř a projímavé čaje, schválně zde uvádím cenový rozpočet abyste věděli, že ani detoxikace není zadarmo:), dále následoval internetový průzkum zkušenějších detoxikářů a jejich rady, jak se po tuto dobu nezbláznit, ale hlavně po tento čas vydržet nepozřít žádnou pevnou stravu. V těchto 10 dnech jsem si řekla, že si zkusím dát i trochu odpočinku a restartovat svůj život. Zkušenější detoxikáři totiž upozorňovali, že po tuto dobu člověk není zrovna nejveselejší a nejlepší společník, i když se samozřejmě doporučuje co nejvíce chodit mezi lidi. Tak jsem si řekla, že to všechno spojím v jedno. Smazala jsem si svůj facebook, odpojila se od všech sociálních sítí a neodepisovala jsem nikomu na sms. Po celou dobu jsem se snažila zaměřit se pouze na sebe, meditovat, ráno cvičit jógu a číst literaturu o pozitivním myšlení a utřídit si myšlenky a zjistit co od života vůbec chci. Plán to byl krásný ovšem realita trošku jiná!

Po prvním dni detoxu (24 hodinách) jsem se cítila opravdu skvěle! Nemohla jsem tomu ani uvěřit, byla jsem plná energie,veselá, usměvavá měla jsem ze sebe skvělý pocit, ani mi nevadilo, že se všichni kolem mě ládují jídlem. Po 48 hodinovém NEjezení už ovšem nastávala krize. Bolesti hlavy a únava mě přepadali čím dál víc, i přesto jsem to nevzdávala a bojovala za svůj cíl. Věděla jsem, že tyto stavy první 3-4 dny nastávají, potom se má ovšem energie podle letáčku k tomuto nápoji navracet a má se stupňovat ještě více než před detoxem, takže jsem bojovala dál. 4 den ovšem nastaly zimnice, bolesti kloubů, vyskákali mi afty a bolesti hlavy vůbec neodcházely. Rodina už začala být nervózní, ale já se nevzdávala i přes jejich nátlak ať okamžitě s detoxem skončiím ( jsem po operaci mozku), já měla jasný cíl. Vždyť na internetu psali, že za 10 dní shodím 10 kilo!! No neber to!:) Po 7 dni jsem začala pomalu přecházet na ovocné a zeleninové šťávy, protože energie se mi vůbec nevracela. Malátnost a pocit únavy totiž vůbec neodcházely a já potřebovala v práci fungovat, ukončila jsem tedy detox o 3 dny dřív. Byla jsem na sebe ovšem pyšná, dokázala jsem 9 dní nejíst vůbec žádnou pevnou stravu a hrozně jsem se těšila co bude ukazovat ručička na váze. K mému překvapení jsem zhubla pouhé 2 kila! V tu chvíli jsem myslela, že omdlím:) Bohužel mé tělo zareagovalo úplně naopak a bralo tento „ detox“ spíš jako škodného parazita, že mému bříšku už asi nebudu chtít dát nikdy najíst a tak si bude to málo kalorií co jsem přijala spíše ukládat.

Tato zkušenost mě přesvědčila a dala mi pořádnou facku, že opravdu diety a detoxikace nejsou tou správnou volbou udržet si zdravou a vysněnou postavu, že bez celkové změny jídelníčku a dostatečného pohybu člověk nezhubne a hlavně nezhubne rychle! Může to teď znít jako klišé, ale každý se o tom musí přesvědčit sám. Našla jsem si tedy nutričního poradce, který mi sestavil jídelníček přímo na míru, ve kterém mám zastoupeny všechny potřebné živiny, bílkoviny, sacharidy, vitamíny. Za měsíc mám cíl zhubnout 3 kila, no není to tak slavné jako u detoxu za 10 dní 10 kilo, ale při této změně aspoň netrpím bolestmi hlavy a mám dostatek energie. Ruku v ruce však s touto úpravou stravy jde i myšlení a váš přístup k životu. Pokud si pořád říkáme, že jsme tlusté a necítíme se v životě v bezpečí, cítíme se ohroženy a trápí nás vztahy, kariéra a peníze vše se to první projeví na našem stravování a na našem těle. Tuk je jen ochrana a obal, který nás chrání před vnějším světem. Začněme se mít rádi, milujme sami sebe, prožívejme každou minutu našeho života jako by byl poslední a nedělejme si žádné zbytečné starosti. Odpusťte sobě a všem lidem okolo sebe a pracujte na sobě. Každý malý pozitivní krok v našem myšlení, který uděláme je branou ke krásné postavě a hlavně k pevnému zdraví.

To je teď můj hlavní cíl milovat se taková, jaká jsem a věřit životu a sama sobě!

Všichni potřebují lásku

Každý člověk potřebuje lásku. Láska je totiž závislost. Jsme závislí na pocitu být milováni.

Problém ale většinou je, že jsme závislí jen na pocitu, že někdo miluje nás. Milujeme, když se o nás někdo zajímá, když nám skládá komplimenty a chce s námi trávit čas. A když to nedělá nebo nedělá přesně věci podle našich představ, jsme naštvaní a lásku proklínáme, že už ji nikdy nechceme. Ovšem vždy jen na chvíli, protože jak píši, láska je závislost, úplně stejně jako drogy nebo cigarety. A tak hledáme nové a nové objekty naší lásky, které nám zase dají na chvíli okusit ten krásný pocit.

V dnešní době je pohled na lásku nastaven špatným směrem. Lidé si neváží lidí a berou vše automaticky. Problém je v tom, že si nevážíme sami sebe. A když si nevážíme sami sebe, jak bychom si potom mohli vážit druhých lidí?

Ono je vždycky nejlepší začít prvně u sebe. Naučit milovat sebe. Poznat se a najít tu lásku v sobě, nikomu se ale do toho moc nechce, ono je to totiž docela dřina. A tak raději hledáme vše venku, než abychom hledali to pravé v sobě. Poté jsme zklamaní a pak zase zklamaní a přestáváme mít rádi lidi, protože nedělají, co chceme my podle našich představ!

Házíme lidi do jednoho pytle a předem je odsoudíme, aniž bychom jim dali šanci a poznali je, protože my přece už dopředu víme, že všichni chlapi podvádí, jsou sobci a všechny ženy jsou stejné..jsou na peníze atd. Máme takové představy již dávno uložené v naší hlavě, protože to přece všichni okolo nás říkají – přátelé, ve filmech, v časopisech i v televizi. A je lehčí přijmout tyto názory, než si vytvořit názory vlastní. Málokdo umí poznat člověka doopravdy a přijmout ho jaký je, respektovat ho s jeho klady a zápory a vážit si ho.

Ale všichni přece chceme LÁSKU!! A to nejlépe bez práce a úsilí , ať k nám přijde sama a hned, přesně taková jak ji chceme my. Pak zjišťujeme, že jsme vlastně z lásky unavení, že nám spíše bere než by nám dávala. Bere nám čas. Čas, který trávíme hypnotizováním telefonu, jestli nám dotyčná osoba napíše. Čas, kdy si malujeme budoucnost, jaké to bude, co se může pokazit atd. Místo toho, abychom si užívali přítomnost, která je právě teď. Jediný okamžik, který máme a který žijeme. Nikdy nežijeme v minulosti a nikdy nebudeme žít v budoucnosti. Taháme naše minulé zkušenosti do přítomného okamžiku a neužíváme si přítomnost, protože se těšíme na NĚJAKOU budoucnost, kterou ani nevíme, jaká bude, a tím přicházíme o vše krásné, co se děje přávě teď a tady.

Takže pokud už začínáte být unavení z toho, že vám nevycházejí vztahy, nemyslím tím jen partnerské, mám na mysli i rodinné a přátelské, začněte úplně jinak!

Začněte to brát z jiné stránky a začněte milovat a poskytnout lásku jen sobě! Naučte se být závislý jen na lásce sami k sobě. Zamilujte se do sebe. Začněte si sebe vážit. A až se toto naučíte pak už ani nebudete potřebovat hledat lásku venku, protože ji budete mít dostatek uvnitř a pak ji budete umět přijímat a vidět neustále všude okolo sebe.

Udělejte si den, kdy si budete projevovat jen lásku. Uvidíte jak to bude těžké. Mluvte k sobě tak jak chcete aby k vám mluvil partner, kupte si kytku, nějakou radost pro sebe, smějte se sami sobě. Pokaždé když půjdete kolem zrcadla, řekněte si, že se milujete. Řekněte si, za co se milujete A až ten den skončí, udělejte si rekapitulaci. Napište si, jak se vám to dařilo, jestli jste vydrželi celý den být v lásce sami se sebou.

Pamatuji si přesně, jak to poprvé bylo téžké pro mě. Nedokázala jsem to vydržet ani tři hodiny natož celý den. Nejlehčí pro mě bylo jen ta část si koupit kytku:). Snažím se ale trénovat každý den, udělat si z toho svoji rutinu. Protože duchovní cvičení je stejně důležité jako udržovat tělo ve fyzickém zdraví

Samozřejmě každý den není posvícení a i já nadávám občas na lidi a situace, které se mi dějí, ale dnes dokážu projevovat lásku a vděčnost úplně jinak. A mám přesně přátelství, které jsem celý svůj dosavadní život hledala. Dokážu jim upřímně říct, že je miluji a že si jich vážím, dokážu to říct i své rodině a to jsem předtím nikdy nedokázala přes své velké ego:) A neočekávám, že se mi to vrátí zpět. Prostě si užívám každou minutu svého života a přítomnosti, kdy s lidmi, které miluji, můžu trávit svůj čas. Umím rozpoznat lásku všude kolem sebe a umím ji dát i najevo. Vidím lásku všude a ve všech situacích.

Poznejte sami sebe, říkejte si hezké věci. Každý čověk si zaslouží jen to nejlepší ve všech ohledech. Pamatujte na to, že v životě potkáváme lidi, kteří nás mají něco naučit a mají nám něco předat a patří tam i lidi, kteří se nám budou snažit ublížit. Ale záleží jen na nás, zda si ublížit necháme a jak k těmto situacím přistoupíme. Pokud se budete dostatečně milovat, nebudete mít problém se s těmito situacemi vypořádat, protože víte, že láska přemůže všechno. Láska k sobě samému:)

Kritika

Jak často kritizujete sami sebe a jak často kritizujete ostatní?

Význam podle wikipedie:

Kritika (z řeckého krinein a kritiké techné, umění rozlišovat a posuzovat) znamená jako činnost hodnocení, posouzení, ocenění. Protože je to zejména v moderní době činnost velmi významná, existuje v některých oborech zvláštní profese, například literární kritik….

Wikipedia píše přesně! – v moderní době činnost velmi VÝZNAMNÁ!

Zamysleli jste se někdy nad touto činností? Nad tím, jak kritizujete sebe? Zamysleli jste se někdy nad skutečností, když vyslovíte svůj názor na ostatní a vyslovíte svou kritiku k ostatním lidem, jestli jim třeba neublížíte? Teď mě můžete určitě nařknout, že píši v minulých článcích, že si člověk nemá brát nic osobně, tudíž by se ho kritika neměla vůbec dotýkat, ale u každého člověka je tady ALE! Každý jsme slyšeli slovo EGO. To je ta skutečnost a ty pocity, které nám dávají signály při vyslovení názorů jiných lidí směrem k nám. Bráníme se, bráníme svoji osobnost a své názory, tudíž se nás kritika vždy určitým způsobem dotýká. Kritika se nedotýká pouze lidí, kteří mají své ego dobře zvládnuté.

Popravdě ve svém okolí znám pouze jednoho takové člověka, a to svého učitele meditace z meditační skupiny Sri Chin Moye, který na sobě pracuje již 15 let ustavičnou meditací a cviky. Všech ostatních lidí se kritika vždy dotýkat bude! Protože jejich ego je silné. Mají naučenou obrannou pozici. Nevěříme lidem, situacím, nevěříme sami sobě! Život nás učí být pořád v postřehu a hájit se. Jsme naučeni již od dětství bojovat, soutěžit, vyhrávat a prohrávat. Vždy nás učili, že je někdo lepší a někdo horší. Ten je lepší v malování, ten ve sportech. Učili nás se neustále porovnávat. Svět je nastaven do bojové pozice. Ale přitom, my tady nejsme, abychom bojovali, jsme tady, protože jsme každý jedinečný a máme si pomáhat a utvářet tento úžasný svět. Moderní doba, ale po nás chce maximální výkony a jsme z toho vyčerpaní a unavení. Honíme se z práce do práce, nemáme čas na rodiny ani přátelé. Tak se zkuste někdy na chvíli zastavit, udělat si čas sami na sebe a pozorovat svoje myšlenky.

Kritizování sama sebe.

Přestaňte se kritizovat. Kritizování je negativní činnost. Přijměte sebe samého, přesně takového jaký jste. Naučte se mít rádi v každé situaci. Pokud se vám něco nepodaří, nic se neděje, vždy je šance a naděje vše v životě napravit. Pokud nejde o život jde přece o hov..:) Naučte se pracovat s vaším egem. Vysílejte k sobě jen pozitivní informace. Pozorujte své myšlenky a zkuste se naučit vnímat, kdy k sobě vysíláte slova kritiky. Určitě si kritiku nezasloužíte. Nikdo si nezaslouží kritiku v žádné situaci. Všechno co se nám v životě děje, se děje z určitého důvodu. Berte, že vše co se vám v životě stane je vaše lekce, ze které se máte něco naučit. Mějte toto vždy na paměti!

Kritizování ostatních

Zjistila jsem jednu věc, nejvíce kritizují lidé, kteří si neváží sami sebe. Lidé, kteří nemají svůj život zvládnutý a chtějí poukázat na chyby jiných lidí, tím že kritizují jejich chování, aby si dokázali, že jsou něco víc než ostatní lidé. Hledají na druhých lidech jen chyby, aby ty svoje chyby zamaskovaly. Myslí si, že tím, že upozorňují na chyby ostatních lidí jejich chyby a problémy nebudou vidět. Ale je to právě naopak!

Nekritizujte nikdy ostatní. Nikdy nevíte, čím si v životě prošli. Nevíte, s jakými lidmi se potkali a do jakých situací se dostali a proč jednají v určitých situacích přesně tak, jak jednají. Zaměřujte se vždy první na sebe. Můžete lidem svým názorem a kritikou hodně ublížit. Ne každý člověk umí kritiku přijímat. A spíš jim kritika může ublížit, než aby jim pomohla. Vždy se určitě najdou jiné slova k vyjádření vašeho názoru, než slova negativní

Naučte se mít dostatečně rádi, abyste dokázali těmto situacím a lidem, kteří vás kritizují čelit. Čím víc budete na sobě pracovat a naučíte si sami sebe vážit, nebude se vás kritika od ostatních lidí tolik dotýkat. Budete umět rozpoznat, kdy vám chce člověk záměrně ublížit a kdy to s vámi bude myslet vážně.

Tím, že vysíláte k lidem negativní energii a kritiku si u nich zavíráte bránu do jejich života. Nikdo totiž v životě nechce mít ve svém okolí lidi, kteří je budou kritizovat. To, co vysíláte k lidem se vám dvakrát vrátí. A nikdo přeci nechce žít v prostředí, kde ho lidé nemají rádi. Kritizování jiných lidí je slabost. Je to vaše slabost NE JEJICH! Oni jednají přesně tak, jak to cítí a jak jsou naučení a jinak to neumí. To, že se vám to nelíbí ještě neznamená, že to dělají špatně. Dělají to přesně tak, jak je to pro ně nejvhodnější v dané situaci.

Každý tvrdí, jak by chtěl žít život v přátelském prostředí, mít kolem sebe jen příjemné a milé lidi, kteří se usmívají. Ale uvědomte si, kolikrát k lidem vysíláte kritiku. Ke své rodině, sourozencům, přátelům, kolegům v práci. Projděte si svůj den a zpozorujte, kolikrát soudíte životy jiných lidí. Kdyby člověk věnoval tolik času sám sobě, co věnuje jiným přemýšlením a posuzováním jejich životů, žili bychom na krásné planetě plné přátelství a lásky. Naučila jsem se jednu věc. Nikdy nekritizuji ostatní lidi. Když mě takové myšlenky přepadnou, řeknu si, proč raději nestrávit ten čas přemýšlením nad svým životem a raději ten čas nevěnovat sobě? Věnuji ji příjemným afirmacím a vizualizacím. To, že budu posuzovat životy jiných lidí mě osobně nikam dopředu neposune. Pokud na mě člověk vysílá kritiku, vím, že je něco špatně na jeho straně. Není to špatně na mé straně. On má problém.

Žila jsem takový život, než jsem onemocněla a začala se věnovat sama sobě. Chovala jsem se stejně jako všichni, posuzovala jsem a kritizovala jiné životy. Kritizovala jsem jejich vztahy, chování a žila jsem v tomto negativismu. Dnes jsem, ale úplně jinde a vím, že se dá změnit. A pokud změníte tyhle vzorce chování budete šťastní. Budete šťastní, protože budete mít kolem sebe lidi, kteří vám budou věřit a budou vědět, že ať udělají cokoliv nebudete je soudit a kritizovat. Lidé k vám budou otevřenější a upřímnější. A i vy budete spokojenější, protože negativní myšlení se ve vašem životě projevuje ve všem, co děláte. Projevují se ve zdraví, vztazích i práci.

Naučme se všichni nekritizovat. Naučme se brát lidi, přesně takoví jací jsou. Naučme se věnovat naše myšlenky sobě na místo toho, abychom je věnovali posuzováním jiných lidí. A všichni budeme žít v krásném světě, který tvoříme svou jedinečností, protože každý jsme jedinečný! 

Anička

Peníze! Kde je vzít a nekrást:-D

Minulý měsíc jsem seděla u mamky v kadeřnictví a poslouchala rozhovor s její zákaznicí. Probírali téma peníze. Proč nemůže její syn najít práci, že je hrozná doba, všechno je drahé, vláda nás okrádá a my slušní lidé nemáme žádné peníze ani žádnou podporu od vlády, od zaměstnavatelů, od úřadů atd....Byla jsem s mamkou celý den v práci a po tom dni, jsem byla tak vyčerpaná posloucháním lidí, kteří si opradu stěžují jen na to, že nemají peníze a není práce, že na mě tento splín přenesli tak, že se mi chtělo brečet, jak je svět opravdu nespravedlivý. Zoufale jsem na paní pohlédla a zákaznice se mě ptá: když píšte ty články...řekněte mi, kde mám vzít peníze a nekrást?? Byla jsem úplně zaražená. To je otázka? Kde je vzít a nekrást?

Nikdo, už nepřijde a nemluví o tom, jak se mají dobře jejich děti a jak rostou jejich vnuci a kde byli na dovolené. Nemluví a o žádných pozitivních věcech, nemluví o radostech. Všichni řeší jen a jen peníze a jen si stěžují. Hodnotí lidi podle peněz, hodnotí kvalitu svého života podle svého konta.

Všechno se točí kolem peněz. Kamkoliv jdu tak všichni řeší jen peníze. Každý řeší, že jich má málo, jak je vydělat, proč nejsou, jak je těžké najít práci.

V jaké době sakra žijeme, že peníze dokáží takto ovládat naše životy? Všimněte si, že když se s někým hádate v rodině, ve vzahu je to především o penězích. Většina vztahů ztroskotává na problémech s financemi. Kolik z vás zná přísloví: peníze byli a budou a my nebudem? A kdo se jím řídí?

Četla jsem dneska článek na seznamu, který se jmenoval: Co je nezbytné pro spokojený život?

Cituji autora: Překvapivé je, alespoň na základě uvedeného průzkumu, že finanční otázka nebyla podle vyjádření drtivé většiny z nich tou nejdůležitější položkou na seznamu „životní spokojenosti”.

Nechápu tedy autora v jaké zemi on sám žije, ale že by peníze nebyly na seznamu životní spokojenosti? Podle článku, každému člověku stačí ke spokojenému životu krásný partnerský vztah a mít své vlastní děti.

Řekněte si teď, kdyby se i vás dotazovali jak si představujete spokojený život, co byste vyjmenovali? Myslím, že většina z nás by peníze taky nevyjmenovala na prvních dvou příčkách, ale přesto je to to hlavní o čem mluvíme. Je to hlavní téma úplně všude v kadeřnictví, doma, na narozeninových oslavách, ve vztazích.

Tak teď ten můj úspěšný návod, jak si peníze do svého života přivolat:) Pokud jste četli knihy nebo viděli film Secret ( tajemství) určitě všichni víte jak na to:) Každopádně nežijeme v Americe takže si Ferrari a Porsche nebudeme přes noc přivolávat, jak to v tomto filmu krásně popisují a všichni to umí! Přece jen žijeme v česku takže se můžeme trošku uskromnit:)

1) Podívejte se na své myšlenky. Co si o penězích myslíte? Zkuste si sepsat co vás o nich napadne. Když se s lidmi bavím, nejčastěji to bývá: peníze se těžko vydělávají, nezasloužím si peníze, peníze kazí lidi, nemám nárok na peníze, peníze jsou špinavé atd. Pokud vás napadají takové myšlenky, tak určitě peníze nemáte a hlavně je ani nikdy mít nebudete!

To je ten zásadní problém. V myšlence a v pohledu na peníze. Když o nich takto smýšlíte máte v sobě blok a tento blok vám způsobuje, že peníze k vám nikdy nebudou proudit! Naštěstí jsou to myšlenky a ty se dají krásně změnit. Tak je nahraďte myšlenkami jako: mám rád(a) peníze, zasloužím si peníze, peníze je lehké vydělat, peníze ke mně neustále přichází.

2.) Čtěte! Přečtěte si třeba knihu Secret nebo se podívejte na video na youtube. Mají již i pokračování, které se jmenuje OPUS. Budete mít zase jiný náhled na peníze. Nebo zkuste knihu: Mnich, který prodal své ferrari. Je spousta knih, které se zabývají touto tématikou.

3) Vizualizace! Zkuste si představit jaký je to pocit, když peníze máte a jak k vám přichází. Řeknu vám jednu zkušenost, co se mi stalo asi 14 dní zpátky. Nikdy jsem moc neafirmovala na peníze. Vždycky, když jsem si něco představovala byla to láska a zdraví. Ale 14 dní zpátky jsem měla v práci menší krizi. Přišla jsem domů a říkala jsem si, že musím něco změnit. Že moje práce nějak stagnuje. Ještě než jsem otevřela svůj obchod se sportovním zbožím říkala jsem si, že budu obvolávat školy v okolí a nabídnu jim, že bych jim dodávala sportovní potřeby. Již v minulosti jsem měla zákaznice, které ode mě do škol něco braly a chtěla jsem to dělat ve větším. Ale neměla jsem v předešlých měsících na to vůbec čas. Teď, ale bylo méně práce takže jsem si říkala večer, že by to bylo dobré zrealizovat teď. Pak mě napadlo zkusit to, přivolat ty zákazníky a přivolat si peníze:) A tak jsem si lehla večer do postele, po své meditaci a představovala jsem si jak ke mně peníze přicházejí. Prociťovala jsem ten pocit, že dávám peníze do kasy a mám jich spoustu. Druhý den jsem byla v práci a přistoupila ke mně paní a ptá se mě, nevíte náhodou jen v rychlosti, kde se dají sehnat sítě na fotbalové branky? Dali jsme se do řeči a zjistila jsem, že je to paní z města a má na starost odbor péče o občany a oddělení školství. Trošku to zkrátím: objednala si umě přes 40 míčů, sítě na fotbalové branky a ještě mi nabídla svého syna, protože bych se jí líbila jako snacha:-D. Když jsem přišla domů plakala jsem štěstím a nemohla tomu uvěřit. Ona sama přišla za mnou, nemusela jsem nikam volat, nemusela jsem vynaložit vůbec žádnou námahu na to, abych školy získávala. Oni prostě za mnou přišli samy! Raději se neptám jak je to možné, jen si užívám ten pocit, že mi to vyšlo a bude tato vizualizace vycházet dál!

A tak jsem si říkala, že zázraky se vlastně dějí. Dějí se pořád, pokud o ně budeme stát a pokud na sobě budeme pracovat. Pokud budeme pořád zkoušet nové a nové věci. A budeme chtit najít způsob jak žíť šťastně. Přestaňme si teda pořád stěžovat na všechny okolo, že všechno, co se nám děje je díky okolí. Zkuste první hledat v sobě, jestli ten problém není ve vás, ve vaší hlavě a pak si stěžujme na vládu, úřady, zaměstnavatele. Práce je dost i peněz je dost všude v oběhu, jen stačí chtít!

Zkusme se od těch peněz trošku odprostit. Zkuste jít ven s přáteli a říct si jeden večer, že nebudete probírat peníze a práci. Zkuste si jen užít přítomnost, že máte kolem sebe lidi, které máte rádi a jste vděční, že s vámi stráví čas.

Tak mějte všichni hodně peněz a užívejte si jich:)

Anička

Když se nemožné stává možným aneb příběh o(d) Báji

Barča byla člověk, první impuls, kvůli kterému jsem svůj první příběh o mě a mé nemocni zveřejnila. Patří jí tím velké dík. Znám ji asi 20 let, ale až teď jsme se stali velké přítelkyně. Je zvláští, že k vám lidé chodí přesně jak je potřebujete. Přesně ve správný čas. Někoho potkáte a on naplní váš život do posledního písmene. Každý člověk ve vašem životě je tady na nějakou dobu – bohužel většinou omezenou a něco vás naučí a vy naučíte jeho. S Barčou jsme se začali hodně bavit po její nehodě, kdy ji auto přejelo nohu....její příběh zveřením níže..měla zájem znát můj příběh a chtěla se naučit mít se ráda, protože se asi jako většina lidí opravdu ráda neměla. A tak vzniklo naše přátelství a obě dvě si předáváme všechny možné informace a cvičení jak na sobě pracovat. Je dobré, když máte někoho po boku, kdo vás podporuje a fandí vám a staví vás na nohy v tom zlém a směje se s vámi v tom dobrém..Je pravidelný odběratel mých článků a proto napsala i svůj krátký příběh a vypodívala se ze svých pocitů a její cestě stát se člověkem, který se bude opravdu milovat.

V mém životě prošlo hodně lidí, kteří pro mě vykonali neuvěřitelnou práci. Více vždycky však vzpomínáme na ty, kteří nám ublížili. Musíme se, ale zpětně podívat zda jsme takovou lekci nepotřebovali, aby nám ublížili, a my se pak stali lepšími a silnějšími osobnostmi. Ze začátku jsme naštvaní a máme vztek, nesnášíme naše bývalé partnery, kamarády a kamarádky, které nás opustili a přestali se s náma z určitého důvodu bavit, nesnášíme naše bývalé zaměstnavatele a učitele, kteří nás kárali a dávali špatné známky. Ale zkuste se ohlídnout a podívat se přes tu zlobu, když už uplynul nějaký čas a vy to můžete s klidnou hlavou přejít, zda jste takovou lekci nepotřebovali a neposunula vás někam dál. Odpusťte jim a poděkujte za to špatné co vám udělali. Odpuštění je základ. Stačí ze začátku jen přijmout ten fakt, že je to za vámi a najít na všem co je špatné něco dobrého a pozitivního. Odpusťte jim za to, co vám udělali a odpusťte hlavně sobě za to, že jste si to nechali líbit. Byla to součást vaší životní lekce a zkoušky. Odpuštění není čin omluvy!! Neznamená to, že schvalujete jeho chování. Je to pocit, kdy přijímáte sami sebe a máte se rádi v každé situaci. Žádný člověk, který vám ublíží a řekne něco špatného tím ubližuje jen sobě a ne vám. Naučte se mít napaměti tuto větu. Neberte si nikdy nic osobně! Pokud neznáte knihu čtyři dohody od Miguela Ruize doporučuji si ji přečíst. Je to úžasný návod jak se naučít žít. Je učiněným odreagováním a uvědoměním si. Byla to jedna z prvních knih, kterou jsem četla ještě před operací a jedna z knih, do které nahlížím často a ráda. Pokud neznáte jen vás zkusím lehce navést.

Existují čtyři pravidla:

1. Nehřešte slovem

2. Neberte si nic osobně

3. Nevytvářejte si žádné doměnky

4. Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

Nebudu panu Ruizovi fušovat do řemesla, takže podrobnější výklad nechám na něj. Pokud víte, že chcete na sobě pracovat udělejte si tu radost a přečtěte si tuto knížku. Na internetu najdete i spoustu odkazů, videí atd.

Když jsem začala zveřejňovat a psát tyto články a založila blog píše mi hodně lidí a většinou mají všichni stejný problém a to v partnerství. Přítel je opustil nebo se k nim chová hnusně a oni jej neumí oputit fyzicky a chlavně i psychicky! Chtěla bych na něco upozornit!

Žijete na tomhle světe jen pro sebe! A jste tady, abyste byli šťastní! A hlavně si ZASLOUŽÍTE BÝT ŠŤASTNÍ!!

Naučte se mít se rádi, když se začnete mít rádi, lidé, kteří si vás nezaslouží se z vašeho života budou ztrácet, nenápadně a pomalu a nebude vás to ani bolet, ale musíte pro to něco udělat. Udělejte ten krok, že se budete mít rádi. Chcete být s někým, kdo vám způsobuje trápení? Stojí vám to za to, abyste se pro někoho trápili? NESTOJÍ!!

Dejte sami sobě hranice, které lidi chcete ve svém životě mít. Sepište si na papír nebo si jen urovnejte myšlenky, zda vám stojí mít v životě tyto lidi. Vysávače energie. Vím, že je to pro spoustu lidí těžké, protože třeba nezažili jiné partnerské vztahy, které by jim fungovali podle jejich představ takže zůstávájí raději u toho co znají. Ale pokud si už jednou řeknete, že jste z někoho vyčerpaní nebo se k vám chová hnusně. Okamžitě ho ze svého života vypusťte. Když ho propustíte přijde nový lepší! Nemusí to být jen partner můžet to být i přítel, kamarádka. Nebojte se té změny a začněte si sebe vážit.

A teď krátké vyzpovídání od Barči:

Jsem člověk, který nemá rád změny a jsem v procesu učení se, že změna neznamená nic špatného, je to jen posun k něčemu novému (také díky Aničce). Nikdy jsem se nepovažovala za klikaře, naopak jsem měla vždy pocit, že vše se mi "sere". Nevážila jsem si, že mám úplnou rodinu (zdaleka ne dokonalou), že jsem měla možnost studovat, možnost žít, trávit čas s přáteli. A stejně jako Aničce, muselo se něco stát, abych si uvědomila své štěstí. Pitomá nehoda, absolutně neuvěřitelná... auto mi přejelo přes nohu( jak pitomě to zní). Polámaný nárt, prsty, přetrhané vazy, kotník v háji, doktoři jen kroutili hlavou, že tohle ještě neviděli. "Slečno to abych si vzal mapu, abych Vám tu nohu nějak poskládal..." Do té doby mé problémy byly, že nemám přítele, kde já pak po výšce budu pracovat a sakra já zase přibrala?! A tak dále a tak dále. A najednou se to zdálo tak malicherné. V hlavě se Vám jen promítá zda budete ještě někdy chodit, nebo z Vás bude mrzák, zda budete mít plnohodnotný život, vždyť jsem mladá, ještě jsem nic nestihla. Ale co je plnohodnotný život? Každý má jistě svou individuální charakteristiku. Mě ale děsilo, že si nikdo neváží toho života, dokud se mu něco nestane a já se ptám, čím to je? Vidíme přece denně jak jsou kolem nás nehody a přesto se zabýváme banalitami, hádkami, marníme čas i energii na úplně nesprávných místech. Dnes je to pět měsíců od nehody, teď koukám na svou již skoro normální nohu, stojím, chodím, a cítím se jinak. Věřte tomu, že prakticky 4 měsíce jen doma se na Vás podepíšou. Uvažujete nad věcmi, které by Vás nikdy předtím ani nenapadly. A nějaké ty potoky slz byly, ale řekla jsem si, že budu chodit i kdyby mi doktoři řekli cokoliv. A já to zvládla i s čouhajícími dráty z nohy. Ale zásluha? Nemyslím si, že bych měla být hrdá na sebe. Cítím jen vděčnost, že jsem se dostala do rukou lékařů, kteří mi spravili nohu opravdu excelentně. A hlavně cítím vděčnost a štěstí (teď už vím, že jsem klikař), že mám tak ÚŽASNÉ rodiče a přátelé. A že těch skvělých přátel není málo!! A já vím, že oni ví, koho myslím. Vám všem opravdu velké DĚKUJU! Každopádně vím, že tahle má nehoda (můžu si za ni vlastně sama), není nic o proti jiným mnohem závažnějším onemocněním (viz Anička), ale chtěla bych tímto vyjádřit podporu všem, kteří s něčím bojují, že nejsou na nic sami. Že tam venku v tom zdánlivě škaredém světě se VŽDY najdou úžasní lidé, kteří pomůžou. A že držím pěsti všem, aby si začali život OPRAVDU užívat a neřešili nepodstatné věci.

Mějte se rádi a uvidíte jaké neuvěřitelné změny se ve vašem životě budou dít a nemožné se stává možným!

Anička